Mallorca (Malorka) - historie
Nejstarší známky osídlení byly nalezeny v jeskyni Sóller na ostrově Mallorca (Malorka) před 6000 tisíci lety. První osadníci nejspíše přišli na ostrov Mallorca (Malorka) z Iberského poloostrova. Žili v jeskyních a živili se lovem. Po roce 3000 př. n. l. začali obyvatelé ostrova Mallorca (Malorka) stavět jednoduché kamenné domky, začali chovat dobytek a obdělávat půdu. Na ostrově Mallorca (Malorka) se rozvíjelo hrnčířství, lidé používali malé bronzové předměty a platili mincemi. Místní byli obávaní bojovníci s prakem, Kartaginci je využili při válce s Římany jako baleárské prakovníky. Kolem roku 1400 př. n. l. se na ostrově mallorca (Malorka) začaly stavět megalitické stavby z kyklopského zdiva, kterým se na ostrovech říká talayoty. Talayoty jsou většinou kuželovité věže o výšce 5-10 metrů. Dodnes se neví k čemu přesně sloužili, ale vědci se domnívají, že šlo pravděpodobně o hrobky či kultovní objekty. Na ostrově Mallorca (Malorka) je dochováno asi 100 talayotů a na Menorce dokonce 300. Nejznámější sídliště jsou Torre d’en Gaumes, Caporb Vell a Ses Paises. Na Menorce dnes najdete i velké kamenné desky taulas. Kameny se zasazovaly kolmo do koryta, které bylo vyhloubeno v zemi. Sloužily nejspíše ke kultovním účelům, byly obehnány zdí a mnohdy měří až 4 metry. Další dochované stavby z této doby jsou navetas. Jsou to kamenné hrobky, které se podobají převrácené lodi. Toto období zvané Talayotské trvalo od 13.st.-3.st. př. n l.
Na ostrově Mallorca (Malorka) si začali postupem času stavět své osady Řekové a Féničané. Později se Baleáry staly součástí kartaginské říše. Do této doby také spadá vyvinutí známého vrhacího praku. Místní ostrostřelci nosili jeden prak v ruce, druhý kolem pasu a třetí kolem hlavy. Na nepřítele vrhaly kameny nebo hořící střely. Několik tisíc zdejších střelců bylo najato do kartaginské armády. Po prohře Kartaginců s Římany v roce 146 př. n. l. trvalo Římanům dalších 20 let než se jim podařilo Baleáry ovládnout.
Baleáry dobyla římská vojska pod vedením generála Quinta Mettullea v roce 123 př. n. l. Ostrovy byly Římany přejmenovány na Balearis Major (z toho dnešní název Mallorca) a Balearis Minor (Menorca). Římané zde postavili mnoho veřejných budov a založili město Palmu. Po rozpadu Římské říše v 5. století n. l. ovládly Baleáry barbarské kmeny Gótů a Vandalů, které byly později vytlačeny Byzantskou říší. Za 300leté nadvlády Byzantinců byl na ostrovech mír a blahobyt.
Na konci 8. století si Baleáry podrobili Maurové. Nejdříve se spokojili s vybíráním daní z Baleárských ostrovů, ale v roce 848 sem poslali svou armádu a ostrovy zabrali. Ostrovy měly svou samosprávu, ale byly připojeny ke Španělsku. Za maurské nadvlády vzkvétalo zemědělství, stavěly se paláce, mešity, zahrady a větrné mlýny. Ostrovy v této době kulturně i hospodářsky velmi vzkvétaly.
V roce 1229 dobyl Jaime I. Aragonský Mallorcu (Malorku) a na Menorce si vynutil odvádění daní. Maurové byli z Menorcy vyhnáni v roce 1287, kdy na ostrov vtrhl Alfons III. z Aragonu. Po smrti Jaimeho I. založil jeho syn Jaime II. křesťanské království Mallorcu (Malorku), k němuž se v roce 1287 připojila i Menorca. V roce 1349, kdy Jaime III. padl v bitvě u Llucamor převzali vládu nad ostrovy opět Aragonci. Jako jazyk zde převládla katalánština, od které se později odvodily jazyky maloruština a menorština.
Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem se zájem Španělů odvrátil od ostrovů Mallorca (Malorka) a Menorca. Středomořští piráti napadali ostrovy podle libosti a ostrované se začínali bouřit proti španělské nadvládě, která proti pirátům nepodnikala žádná opatření.
Při válce o španělské dědictví obsadili ostrovy Britové. Ti je ovládali s krátkými přestávkami, kdy vliv na ostrovech měli Francouzi a Španělé, 100 let. Amienskou dohodou z roku 1802 připadly ostrovy definitivně Španělsku. Mallorca (Malorka) by jistě nebyla tam kde je dnes, kdyby ji v první polovině 19. století neobjevila evropská inteligence a aristokracie. Díky Fredericu Chopinovi a spisovatelce George Sandové, kteří přijeli na Mallorcu (Malorku) v roce 1838 se ostrov dostal do podvědomí okoního světa. Ve Španělské občanské válce(1936-1939) ovládali ostrovy Mallorca (Malorka) a Ibiza nacionalisté, Menorku socialistická Lidová fronta. Po druhé světové válce se začal na ostrovech masově rozvíjet cestovní ruch. V roce 1883 získaly Baleáry autonomní status. Nejvyšší správní orgán na ostrovech je Generální meziostrovní rada. Turismus na ostrovech pouze kvete a díky snahám místní správy se zachovává přírodní ráz krajiny.
